UKÁZKA Z KNIHY


František Lexa, Egyptský kniha mrtvých
???, 1923

(pokud máte zájem, knihu lze sehnat k vypůjčení v knihovnách)



Tuto pasáž jsem vybrala z úvodní kapitoly

Egypťané byli přesvědčeni, že každé vyslovené slovo za jistých okolností musí míti v zápětí nějaký účinek, buďto dobrý nebo zlý. Tato víra je důkazem, že Egypťané znali jednak zákony myšlenky čili obrazotvornosti, i zákony mantické, které během doby upadly úplně v zapomenutí. Motlitba, vyslovená osobou k tomu povolanou, knězem, nebo člověkem, obřadně očistěným a na vhodném místě a vhodným způsobem, musila býti nutně vyslyšena příznivě. Tato myšlenka pocházela z víry, že svět a vše v něm vznikl ihned,jakmile bůh Thot vyslovil slovy vůli boží pokud se týkalo po stvoření světa a že svět vznikl na rozkaz Boha.
Proto také psané slovo mělo u Egypťanů veliký význam, poněvadž to, co bylo napsáno – ovšem magicky – musilo se vyplniti a síla tohoto psaného slova trvala věky.
Egypťané zkrátka znali dopodrobna magické a okultní zákony a podle nich řídili celou svoji říši, podle nich byl řízen celý jejich život a proto byli národem tak mocným,jenž tak dlouho se udržel, pokud trvala víra v tyto věci.


A ještě kousek chalospěvu:

Budiž veleben Re, pane pravdy,
Jehož kaple jest skryta, pane bohů,
Cheprere ve své lodi,
jenž rozkázal jsi, a bozi vznikli,
Atume,jenž stvořil jsi lidi, jejichž tvářnosti
Jsou četné a jenž dáváš jim žíti,
Jenž rozlišil jsi pleť jednoho od (pleti) druhého,
Jenž slyší prosbu toho, kdo je v neštěstí,
Jenž jsi milostiv k tomu, kdo tě volá,
Atd….


zpět