UKÁZKA Z KNIHY


Sylvia Brinton Perera, Sestup k bohyni
Iniciační cesta ženy
Tomáš Janeček, 2002

Nakladatelství Tomáše Janečka: zde
(pokud máte zájem, knihu lze jednoduše najít pomocí vyhledávače)




Výňatek z kapitoly Horní a dolní svět: vlastnosti ženství

Bohyně Inanna
Bohyně Inanna (semitsky Ištar) je mnohotvářným symbolickým obrazem, modelem ženské celosti, jež přesahuje pouhou mateřskost. Ostatní sumerské bohyně byly Velkými matkami moře a země. Inanna sice symbol starověkých bohyní do svého kultu zahrnuje, spojuje však zemi s nebem, hmotu s duchem, nádobu se světlem a štědrost země s nebeskou moudrostí. Původně pravděpodobně personifikace obilí a obecní zásobnici, byla nádobou na datle, zrní a maso. Zmíněná zásobnice a kus smotané látky či snad rákosiny jako její uzávěr patří k nejstarším Inanniným atributům. Jedním z jejích prvních božských ženichů byl bůh datlí. Podobně jako Démétér nebo Ceriddwen představuje Inanna númen neosobní plodnosti přírody. V jedné z básní jí z lůna prýští zrní a luštěniny.
Od počátku je bohyní nebes, kterou na starobylých pečetidlech a vázách znázorňuje hvězda. Jako bohyně mírných dešťů, hrozivých bouří a zamračené oblohy (oblaka zobrazovala její hruď) je nazývána nebeskou královnou a považována za manželku starověkého boha Ana.