UKÁZKA Z KNIHY


Jan Assmann, Smrt jako fenomén kulturní teorie
Vyšehrad, 2003

Vyšehrad: www.ivysehrad.cz
(pokud máte zájem, knihu lze jednoduše naleznout vyhledávačem)




Ani nevím, ze kterých kapitol jsem si zapsala některé pasáže, tady máte dvě z nich:

Ze starověkého Východu se nám dochovaly dva mýty, definující člověka jako dvojakou bytost, která na jedné straně je vybavena božským věděním, na straně druhé však není nesmrtelná. K božskému vědění náleží věčný život, ke smrtelnosti patří nevědomost. Až excentrická bytost, kterou je člověk, narušila toto důmyslné rozdělení.

… ať už se jedná o tajemství nebes a země, nebo dobra a zla, pouze člověk a jenom ON ví, že musí zemřít. To nevědí bohové,protože jsou nesmrtelní, ani zvířata, protože „neokusila ovoce stromu poznání“. Člověku hrozí, že jej toto poznání vyvede z rovnováhy. Kdo poznání má, ten by neměl zemřít. Kdo je smrtelný, ten by toto vědění neměl mít.


zpět