ŘECKÁ MYTOLOGIE

Řecká mytologie neztratila ani po 20 staletích křesťanské kultury nic na svém kouzlu a síle, a dokonce ani na aktuálnosti. Nesmrtelní bohové sídlící na Olympu nejsou pouze všemocnými bytostmi, vzdálenými smrtelníkům, ale mají stejně jako lidé své slabosti.
Nejvyšší bůh Zeus, otec mnoha jiných bohů a bohyň, je záletným manželem, který se kvůli svým milostným pletkám dostává často do potíží, jeho panovačná manželka Héra mu totiž jeho poklesky jen tak nepromíjí. Podobně i jiní bohové mají své charakteristické vlastnosti, ať již jde o marnivou bohyni lásky Afrodíté, bohyni plodnosti země a rolnictví Démétér, truchlící pro svou dceru Persefoné, či nadaného Apollóna, boha umění a věd, či extatického boha vína Dionýsa.
Do řecké mytologie patří též báje o nadpřirozených bytostech, jako jsou Nymfy a Satyrové, a podivuhodná dobrodružství hrdinů a polobohů, z nichž nejznámější jsou příběhy sympatického siláka Hérakla, jehož příběhy nás oslovují dodnes.
Starořecká mytologie vyniká v porovnání s mytologiemi jiných kultur jistou lehkostí a veselou hravostí. Staří Řekové však ve svých mýtech rozhodně neopomíjeli ani temné stránky bytí, neboť velcí bohové dokázali dštít svůj hněv zlovolně a nemilosrdně, o životě a smrti si dělali méně iluzí než mnohé jiné národy. V jejich minulosti se však nesetkáváme s pochmurnou zlověstností očekávání neodvratitelného konce světa, jako je tomu v mytologiích jiných etnik.


Guus Houtzager, Encyklopedie řecké mytologie